Povídky a pověsti

Outdoor-Decoration-Large-Sculpture-Golden-Carriage

1Zlatý kočár

V úžlabině na východním svahu vrchu Borku, jenž je jedním ze základních stupňů Boubína, leží horská víska Drslavice. Starý zámek sedí tady rozčepýřen jako kvočna. drobné chaty jsou její rozběhlá kuřata.

Pyšný a bohatý byl rod Drslaviců, jehož tvrz stála uprostřed přímky, kterou tvořily kdysi mocné hrady Hus a Helfenburk. A když koupili tvrz Malovcové, držitelé zámku Hluboké, tu teprve nastaly Drslavicům zlaté časy, neboť rod Malovců oplýval bohatstvím jako málokterý druhý.

Na zámku vesele cinkaly míšeňské groše, pivo tu teklo proudem, chleba a masa bylo do sytosti. Pán měl zbroj ze zlata a jeho paní jezdila ve zlatém voze.

Avšak štěstí na světě jest jen do času. Rod Malovců přidal se v českém povstání k odbojným hejtmanům a pánům a zle si znepřátelil císaře. Císařští husaři drancovali jeho statky a přitáhli také k Drslavicům. Objevili se tu znenadání, takže sotva zbyl čas skrýti do podzemních chodeb cenné předměty a vtáhnouti do sklepení vzácný zlatý vůz.

Drslavice padly v ruce soldatesky. Zámek byl vypleněn a vypálen a jen poklad, skrytý v zemi, zůstal ušetřen. Císařský komisař spravoval pak zabavené statky odbojného pána, až konečně po letech Schwarzenberg, pán Šumavy, připojil je k panství vimperskému.

Bývalí panští služebníci stali se arenďáky – dědičnými nájemci chalup v podzámčí a dílcem polí a luk. Bídné byly jejich chaloupky, bídný život – a proto tím větší byla jejich touha po pokladu, který byl kdys v zámku zakopán.

„Och, kéž by se mi podařilo vykopati ze země zlatý vůz!“ toužil arenďák Babor, kudy jen chodil, a když pracoval na poli pod zámkem, pátral v každé skulině, neobjeví-li se mu v ní zlatý kočár.

„Kdybych našel kočár,“ uvažuje dále, „musel bych si ovšem dojíti hned pro posilu. Dvanáct prý nás musí být, dvanáct chlapů, a všichni svorni, jedné mysli a jedné vůle – a to bude po čertech těžká věc,“ pomyslil si Babor a zakabonil čelo starostí.

Bylo to jednou z jara, kdy Babor, vraceje se z pole pod bývalým dvorcem Borkem, uzřel najednou v poli pod zámkem dlouhou hlubokou škvíru, jako by se v těch místech byla země propadla. Přispěchal k trhlině, nahlédl dovnitř – zlatý kočár! Praštil motykou, pelášil do vsi. A rovnou k sousedům arenďákům.

„Pojďte mi pomoci, kamarádi, našel jsem zlatý kočár.“ Sousedé se rozběhli za Baborem. A když se na vlastní oči přesvědčili, že Babor netřeští, že tu dole v jámě vězí zlatý vůz, naplili si na ruce a chopili se oje.

„Hej rup! Hej“ – Kočár zarachotil, přední kola se zdvihla. Do jámy proniklo světlo, zlato se zablyštělo. Odpočinuli, zahleděli se toužebně na drahocenný vůz. A každý hned chtivým zrakem si jej měří a přemýšlí, co by si z něho měl vzít, aby se při dělení neošidil.

„Do práce, braši!“ vyzval je Babor, a aby nebylo sváru o jeho podíl, až vytáhnou kočár na povrch země, dodal hned k tomu: „Oj, ovšem, podle práva bude moje!“

„To zas ne!“ ozval se zhurta silák Marek. „Já táhnu za dva, oj náleží mě.“

„A co na mne zbude? Snad ne jen půl kola,“ zeptal se tenkým, písklavým hlasem hubený, vyčouhlý Sojka. A za ním deset nových hlasů rozčileně vyrazí a hlásí se o svůj podíl. Druh přes druha křičí, hádají se , očima koulejí a rukama šermují, div si do vlasů nevjíždějí. A jejichž zkřivená ústa chrlí nadávky a slova plná zloby: „Taškáři! Lakomče! Darebáku!“

Vtom – krach! – rozlehla se jim pod nohama rána, kočár zajel pod zem, země se zavřela – a po škvíře a úkrytu, v němž kočár odpočíval, nebylo již stopy.

Spráskli ruce, pohlédli na sebe vyčítavě a ubírali se zklamaně každý sám svou cestou do své arendy. Ten tam byl kočár, ty tam všecky naděje a plány, jež zhatila nesvornost a závist…..

Ještě dodnes, když příjdou Drslavičtí k úřadu do Prachatic, ptávají se jich žertem: „Už jste vytáhli zlatý kočár?“

Někdo se zamračí, jiný zavrtí hlavou: „Nevytáhli a sotva už kdy vytáhneme. Kolik hlav, tolik snah. Jeden táhne „hot“ a druhý „těhý“. V Drslavicích je nás málo, snad by se tady ve městě našlo dvanáct hlav, keté by se shodly. My jim ten kočár přenecháme.

Ten, kdo si položí otázku, se odmlčí a v duchu dá za pravdu Drslavickým: Kde najíti dvanáct lidí, kteří by táhli svorně za jeden provaz, dělili se bratrsky a navzájem si pomáhali? Zatím tu nejsou a proto není dosud naděje, že zakopaný kočár Malovců uzří v dohledné době světlo světa…

(Josef Pavel | Boubín Šumavský prales)

Zakletý zámek 2Zakletý zámek
Není za devíti řekami a devíti vrchy, ale málokdo o něm ví. Nedočtete se o něm ani v Naučném slovníku, ani v Sedláčkových Hradech. Jen kronika archiváře Teplého o něm přinesla zmínku. Je to zámeček pěkný, jak z obrázku v pohádkové knížce – a pohádka o něm by mohla mít název „Loupeživý rytíř“.
V Drslavicích stojí. Zakryt nevzhlednou šedou sýpkou, překvapí příchozího náhle svou krásou. Prohlížíte tu perličku a nacházíte mnoho znamenitostí: štíhlou věžičku na šindelové střeše, gotická okna, silné zdi, roubenou bránu „prevet“ umně na krakorcích zavěšený a konečně i hnojiště, obložené gotickým pěkně profilovaným oštěním.
A teď popusťte uzdu své fantazii a představte si život na tomto hrádku tak asi roku 1520. Tehdy nebyl ještě zakletý! Seděl na něm Jan Boubínský z Újezda a na Drslavici, vůdce loupežníků, v jehož družině krom urozených pánů a selského lidu byl i farář pod obojí z Bílé Hůrky. Ten, nehodný sluha Páně, sám prozrazoval, kde mají v kostele co cenného a ochotně pak zprostředkoval prodej uloupených kalichů a monstrancí židům v Praze. Bývalo tehdy veselo na hradě po zdařilém lupu a výhodném prodeji. Byly pitky, hostiny.
Leč dříve nebo později každého spravedlnost najde. Historie líčí špatné konce pánů stavu šlechtického – sedlákům i panu faráři bylo odplaceno také po zásluze, ale bez zápisů do kronik.
A od těch dob upadal zámek. Konečně byl Schwarzenberky rozprodán rolníkům a gotické a renesanční budovy jsou z části obydleny., zčásti slouží za sýpky.
Nyní čeká na mecenáše, který by jej vypletl z pavučin a šípkových prutů zakletí, odstranil novodobé přístavky a přílepky a udělal z něho zas ozdobu obce a kraje….
(Zd. Kovářová – Lacinová | obrázek: Zd. Kovářová – Lacinová)

TROŠKOVA HOŠTICKÁ MEDOVINA - NÁKUPEM MEDOVINY PODPORUJETE NÁROČNOU REKONSTRUKCI DRSLAVICKÉ TVRZEE-SHOP
PROHLÍDKA TVRZE